Inu oheň. Má různé podoby. Někdy je vítán, někdy nenáviděn... Např. když vám někdo vypravuje jak mu jeho chalupa lehla popelem i s manželkou a dětma (o psu nemluvě), nebude asi nejlepší ho konejšit tím, že zahoří li jeho srdce láskou ke kristu.... V takovém případě se vám může taky objevit cosi modrého pod okem a nebude to z nevyspání. Něco takového může říct snad jen ten, kdo sám nezahořel. Ano jsou i tací, kteří běhají po světě s Biblí v ruce a snaží se zapálit druhé pro krista, ale sami nehoří. Pak jsou takoví kteří sice neběhají po světě s Biblí, ale dělají různé jiné vilomeniny se stejným cílem a podobným efektem. Jenže, jak měli přátelé selesiáni na svejch slibech v mottu: "když chceš zapalovat, musíš hořet!"
A kladu si často otázku, hoříš? Kladuji sám sobě (někdy je to také způsobeno nepřítomností zapalovače a zatím nezapálenou cigárou). Často se totiž snažím "přesadit horu do moře" a ono nic. Ba ani na to hořčičné zrno sem se nezmohl. Někdy si tuhle otázku pokládám, když od oltáře (ministrant) čučím do lavic a vidím tam sedět spoustu mladých lidí. Mladých lidí, jejiž prožití víry se dá shrnout do jedné jediné nedělní mše. Venku.... Oni totiž nehoří! A když náhodou, tak je to jen vzplanutím spravedlivého hněvu. Až mě z toho někdy mrazí, jak divná je jejich víra. A pak právě přichází často otázka (položena sobě sama): Hoříš (odpusťte to slovo) vole? Nebo jenom sedíš a prudíš do ostatních a přitom si stejnej jako oni. Často mě napadá, tak jestli hoříš, tak je zapal... No moc pěknej nápad, jen co je pravda, ale mnohem snáze napadne, než zrealizovaným se stane... Pak člověk možná začne i přemýšlet co vlastně nabízí církev nám mladým? Čím a pro co zapalovat. O kolik jednoduší je to u té zmíněné cigáry, prostě vemeš sirky a zapálíš jí, abys mohl kouřit. Ale zapálit člověka? Nejen, že když se to s takovím zapalování přežene, má to neblahé konce. (např. zápal mistra Husa byl nakonec moc velký...) Ale hlavně, při neopatrném zapalování může plamínek i zhasnout. Je to složité. Ale je to, kamarádky a kamarádi, opravdu tak složité? Odpověď je přeci tak jednoduchá, spolehni se na Krista. Stačí mu přeci věřit. Nechte na sobě působit jeho ducha a vše půjde mnohem lépe. Jednoduchý že? Jednoduchý? No jak pro koho. Pro mě? Dovol abych se zasmál, pro mě? No tak mi nějak ten úsměv zatuhl a už jen tak můžu mručet pod fous: "pro mě, no ono se řekne spolehnout, pro mě...." A přitom mít víru jen jako hořčičné zrno, že?
A proto sem vás chtěl poprosit přátelé, stejně jako to už udělal Papež Benedikt, modlete se a vyproste si nové letnice... Možná si ani neuvědomujeme, jak by nám tahle problematika měla být blýzkou. A když už budete v tom modlení, modlete se prosím i za mne.
peknej clanek. co se tyka toho horcicnyho zrnka, halik o tom mluvi v jedny svy knizce a rika k tomu, ze treba slovni obrat "mit viru jako horcicny zrnicko" neznamena, ze nase skutecna vira je jeste mensi, ale muze to vyjadrovat paradoxne naprostej opak. ze cloveku, kterej si je neochvejne jistej svoji vlastni virou a jeji podobou, se muze stat, ze jeho vlastni predstavy o Bohu prevalcujou opravdovou Bozi podstatu, a ze takovej clovek pak neni citlivej k Bozimu volani. halik v tom podobenstvi o zrnku videl vyzvu k paradoxnimu umenseni viry ve smyslu opusteni svejch zajetejch predstav a planu a pro opravdovy otevreni se Bohu... (no nevim, jesi je uplne presne pochopitelny, co sem chtela rict, a taky nevim, jesi sem to parafrazovala uplne spravne. pokud bude zajem, dohledam to presne)
Jo, jo - díky! Pěkný článek na ožehavé téma.
Jinak (vzhledem k tomu, že jsme na überblogu) se musím svěřit se svým dnešním snem - zdálo se mi o požáru! Zvláštní... často se mi zdá o vodě, plaveckých bazénech, ale oheň?
Něco bych zapálil, ale co ?????
Začnu třeba svíčkou u nedělního oběda :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.